Učíme se pracovat s nožem. Podle YouTube

Pod stromek jsem si nechal nadělit nůž. Univerzální kuchařský nůž s dvaceticentimetrovou čepelí, se kterým se v kuchyni udělá devadesát procent práce. Nic extra drahého, spíš takovou střední třídu, ale myslím, že by mi mohl vydržet dlouho.

Ale jedna věc je nůž a druhá umět ho efektivně používat. Strávil jsem proto pár hodin na YouTube, díval se na videa s „knife skills“ (taková, co zrovna nebyla věnovaná boji zblízka) a inspiroval se. Read more ›

Advertisements
Posted in Uncategorized

Žítkovské bohyně, rodokmen

Jestli jste četli Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové, možná jste se stejně jako já ztratili v mnoha jménech a rodinných vazbách. Úplně jasno mi nebylo ani po druhém přečtení, takže jsem si vzal k ruce genealogický nástroj Geni.com, založil v něm imaginární Doru Idesovou a začal skládat jména do stromu.

Rodokmen z Geni lze posléze zveřejnit, vložit do stránky. Jeho ovládání v malém okénku sice není tak pohodlné a přehledné jako celoobrazovkový režim Geni, něco ale přece ukáže.

Na prvním stromu je rodokmen z pohledu Dory Idesové. Má však nevýhodu, neobsahuje už potomky Jury Pagáče a Anny Pagáčové (Pagáčeny). Od Dory jsou příliš daleko.

Udělal jsem proto ještě jeden strom, tentokrát z pohledu Surmeny, od které jsou Pagáčovi o úroveň blíž, proto se už zobrazí.

Abych ale mohl vytvořit tento pohled, musel jsem v Geni.com Surmenu, která zemřela 12. května 1979, oživit. Potom se mi ji už ale nepodařilo znovu uvést do stavu zesnulých, chybí jí proto černá stužka v rohu.

Případně se můžete podívat na obrázek stromu z Geni.com, na kterém jsou všechna jména vidět vedle sebe. Středem je opět Surmena, s Dorou by část stromu zůstala skryta.

Snad se mi všechny vztahy podařilo odhalit správně. Občas to bylo spíš odhadování a spojování drobných indicií z různých částí knih. Když tak mě upozorněte na chybu, případně mohu někomu dát i přístup do Geni – třeba právě pod neplánovaně oživenou Surmenou.

Posted in Uncategorized

Twitter tip: automatické posílání oblíbených tweetů e-mailem 2.0

Dokud služba Ifttt.com nebyla donucena zrušit propojení s Twitterem, používal jsem ji pro automatické posílání tweetů e-mailem po kliknutí na Favorite. Konkrétně toto nastavení. Už asi měsíc nefunguje, Twitter totiž z Ifttt zmizel. Dnes jsem ale dostal tip od Jen ovečka, jak ke stejnému účelu využít RSS.

Oblíbené tweety jsou totiž v RSS dostupné na adrese https://api.twitter.com/1/favorites.rss?screen_name=přezdívka (přezdívku ať si každý doplní sám). Takže se přihlaste na Ifttt.com a nastavte nový Recipe. Odstartuje ho kanál Feed a jeho volba New feed item, výsledky bude posílat na e-mail, kde si můžete nastavit strukturu zprávy.

If

Proč to dělám?

Dostal jsem několik dotazů, k čemu je vlastně dobré poslat si e-mailem cizí tweet, jemuž nastavím Favorite.

Záleží na tom, jak tuto funkci Twitteru používáte. Já dávám Favorite příspěvkům, ke kterým se chci vrátit: přečíst si článek, až bude klid, podívat se na odkaz, něco vyzkoušet. Nebo si jen téma uložit pro použití ve vzdálené budoucnosti. Favorite používám jen minimálně jako tlačítko Like, abych druhé straně řekl, že se mi její příspěvek líbí.

Samozřejmě vím, že všechny tweety, kterým jsem dal Favorite, si mohu prohlédnout na jedné stránce (mimochodem dá se k ní rychle dostat stisknutím G F). Jenže to už musím myslet na to, že bych se měl do Favorite podívat, že tam na mě čeká něco nového.

Do e-mailu se přitom dívám mnohem častěji a je pro mě tedy výhodnější, když na mě upozornění na tweet, ke kterému se chci vrátit, čeká právě ve schránce. Ke zprávě se také automaticky přiřadí štítek, takže ve složce mám všechny takové příspěvky, kdybych je někdy v budoucnu hledal.
Posted in Uncategorized

Jo Nesbø, Sněhulák: Mapa míst zmíněných v knize

Po vydání recenze Nesbøova Sněhuláka jsem včera večer ještě dokončil mapu míst, která byla v knize zmíněna.

Je v ní více než 130 bodů a ulic na území Norska a dva ve Švédsku. Největší zastoupení má Oslo, kde Harry Hole žije a kde (nebo v okolí) se odehrává hlavní děj knihy. Celkem hustě pokrytý je ale také Bergen, kam Nesbø situoval události z historie a pátrání, které s nimi souvisí. Mapa je rozdělena na dvě stránky, po kliknutí na odkaz proto uvidíte jen body z první části.

Každý bod začíná písmenem K, za ním následuje číslo kapitoly, ve které se místo poprvé objevilo. Procenta jsou ukazatel ve čtečce Kindle, přičemž ve výtisku, který mám k dispozici, je v závěru – od 93 % – dlouhá ukázka z jiné knihy. Pokud se vydání tímto způsobem liší, nemusí procenta odpovídat skutečnosti.

Odkaz: Mapa míst ve Sněhulákovi

Několik míst jsem nedokázal najít. Jestli se vám to podaří, ozvěte se, doplním je do mapy:

  • Ulice Kolloveien v Lillestrømu
  • Bergen, Zachariášovo nábřeží
  • Ostrůvek Finnøy u Bergenu (Raftova chata), měl by být jen čtvrt hodiny plavby od Bergenu
  • Sogneské jezero

Screen_shot_2012-10-11_at_20

Posted in Uncategorized

Jo Nesbø, Sněhulák: raději nečíst, když sněží [recenze]

Bez dlouhých řečí rovnou k věci: Sněhulák je nejlepší kniha, jakou jsem od Nesbøa zatím četl. Jak se zpětně dívám, mohu asi srovnávat, protože jsem od něj až na jednu výjimku přelouskal všechno, co zatím v češtině vyšlo.

Knihu jsem měl k dispozici v předstihu v rámci tzv. reading copy. Četl jsem výměnou za sepsání recenze. Sněhulák oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelství Kniha Zlín jako tištěná i elektronická kniha současně.

Jestli tento text jen prolétáváte, zkuste se vrátit na poslední slovo minulého odstavce. Nový titul, pro Knihu Zlín možná jeden z vrcholů tohoto roku, vyjde najednou v klasickém i elektronickém formátu! Ten navíc nebude zmršený žádnými zámky DRM. I když to v Česku není poprvé, stále oceňujme tento přístup a přejme si, aby podobně pokrokově smýšleli i další nakladatelé.

Snehulak_obalka_web

Nejvyladěnější Nesbø

Ani se Sněhulákem to nešlo na jedno nadechnutí. Jednak jsem se do knihy tentokrát nemohl zanořit na delší dobu, četl jsem ji po kouskách. A stejně jako u jiných knih Nesbøa jsem se někde uprostřed trochu ztratil a najednou nevěděl, která bije. Také proto jsem si Sněhuláka dal po přečtení ještě jednou a totéž doporučuji všem.

Při prvním čtení si hned nespojíte všechny detaily. Kniha je objemná a až za situace, kdy už znáte závěr a popisované děje můžete spojit s jejich důsledky, oceníte, jak Nesbø příběh vymyslel. Spíš než čtení je to už potom taková analýza, ale teprve s ní mi všechno došlo.

Sněhulák opět není přímá detektivka ve stylu McBaina. Nesbø sice odbíhá od tématu jen na krátké vzdálenosti a Harry Hole se ještě úplně nevrátil k alkoholu, takže čtenář je naštěstí ochuzen o popisy jeho nočních můr, přesto k cíli vede klikatější cesta. Pak si uvědomíte, že třeba celý příběh s plísní byl v knize nakonec kvůli tomu, aby…  (samozřejmě to neprozradím).

Harry Hole ve Sněhulákovi pátrá po prvním norském sériovém vrahovi. Dlouho je sám, kdo ho řadí do této škatulky, kolegové z osloské kriminálky mu ale tentokrát pátrání nijak zvlášť neznepříjemňují. Přesto se pár konfliktů odehraje i na policejní stanici; vlastně i jeden docela zásadní. Neodhalil jsem, jak kniha dopadne, a jsem zvědavý, jestli to někomu dojde dřív než Harrymu. Tím myslím skutečného vraha, ne několik postav, o kterých si to budete postupně myslet.

Nesbø si hodně vyhrál s netypickými detaily. Se sněhuláky, kteří z knihy dělají téměř horror; s vražednou zbraní, kterou snad ještě nikdo nikdy nepoužil; s popisem samotných vražedných postupů; a nakonec vlastně i se samotným vrahem. 

I když autor trochu navazuje na předchozí knihy a zmiňuje z nich některé události, se Sněhulákem se dá snadno začít jako s prvním a potom se vracet zpět. Vlastně bych to i doporučil, protože podle mého názoru je to Nesbøova „nejvyladěnější kniha“. Koho zaujme, může se vydat do historie, hlouběji do Harryho duše. Dříve byl Nesbø skutečně více roztahaný a popisoval pocity místo dějů.

Mapa bude následovat

Ani ve Sněhulákovi nemohlo chybět důkladné zasazení děje do konkrétních a existujících míst, ostatně je to severská detektivka. Velmi důkladné zasazení. Zatímco mapy pro jiné knihy jsem měl hotové za pár hodin, na Sněhulákovi jsem už strávil několikrát víc času, mám zaneseno 91 míst a stále jsem teprve v polovině knihy. Nebudu už proto čekat, mapu dokončím později.

Posted in Uncategorized

Prodám zrcadlovku Nikon D70s a příslušenství (Prodáno)

Oživeno: Fotoaparát je už prodaný.

Prodávám zrcadlovku Nikon D70s a příslušenství. Už mi dlouho ležela ve skříni, poslední dva roky jsem už většinou fotil jen kompaktem, proto jsem teď koupil malou bezzrcadlovku a Nikon jde do světa.

Cena kompletu, o kterém podrobněji píšu níže, je 5 500 Kč. Osobní předání v Brně, občas se objevuji i v Praze.
Nikond70
Fotoaparát: Nikon D70s koupený v roce 2006 přes eBay, specifikace jsou vidět tady (prostřední sloupec). Je u něj setový objektiv 18–70 mm, samozřejmě nabíječka, jen nevím, jestli se mi podaří najít sluneční clonu k objektivu. Počítadlo právě ukazuje 9 942 nafocených snímků.

Polarizační filtr: Hoya HMC

Brašna přes rameno: malá Lowepro, přesně na foťák.

Batoh: také Lowepro, zajímavá konstrukce s jedním popruhem, zřejmě jeden z prvních modelů řady SlingShot. Horní kapsa pro příslušenství má nefunkční zip.

Je to už starší zrvadlovka, ale všechno bez problémů funguje. S touto kombinací (tělo, objektiv, občas filtr) byla pořízena většina snímků třeba v této galerii z Islandu. Za tuto cenu je to podle mě dobrý přístroj pro začínajícího zrcadlovkáře.

Kontakt: e-mailem na marek zavináč lutonsky tečka net.
Posted in Uncategorized

Ze Slavností chřestu v Ivančicích

Týden po Špilberk Food Festivalu jsme se ve stejném složení vydali do Ivančic na letošní Slavnosti chřestu.

První paradox: chřestové slavnosti se konají ve městě, kde se chřest vůbec nepěstuje. Pořadatelé ho museli dovézt ze Slovenska, spotřebují se tak 3–4 tuny. I když se všechno točí kolem chřestu, není to primárně festival jídla, ale taková vesnická slavnost. Dá se na ní dobře najíst, ale kolem jsou kolotoče, nesouvisející stánky, dvě navzájem přeřvávající se pódia…

I přes určitou nespokojenost s některými chody, které jsme si dali, to byl pěkný výlet. Jestli to máte do Ivančic kousek, slavnosti se konají i v neděli.

Img_2794Img_2789

Něco k jídlu

V uzavřené prostoru na ivančickém náměstí je zhruba osm stánků, ve kterých restaurace nabízejí degustační porce. Platí se za ně kupony-tolary, jeden přijde na deset korun.

Brněnská restaurace Puxpub, kterou jsem vůbec neznal, spojila chřest s japonskou kuchyní. Spíš než zvědavost to vzbudilo strach, ale neprávem. Začali jsme miso polévkou s chřestem. Byla trochu slabší, než děláme doma, ale nevadilo mi to, chřest se k misu nečekaně hodil. K Puxpubu se vrátím ještě v závěru.

Img_2775Img_2776Img_2777

Restaurace La Bouchée nám chyběla na Špilberku, tady jsme si to vynahradili. V Ivančicích byla asi nejlepší ze všech. 

Img_2779Img_2778

Krém z čerstvého chřestu s vejcem byl méně krémovitý, než jsme zvyklí, ale chutnal. Na obrázku si jinak všimněte plastových talířků a snad nejlevnějších možných plastových příborů. Příště si bereme vlastní kovové nářadí. 

Img_2781

Krémové chřestové rizoto sypané parmezánem. Zpětně si uvědomuji, že to pro mě bylo asi nejlepší jídlo, co jsem dnes měl. Jen přemýšlím, kde tam vlastně byl chřest.

Img_2782

Medailonky z vepřového karé na chřestových špalíčcích přelité žloutkovo-vinným krémem sabayone byly dobré, ale tak nějak obyčejné. Petr vedle podotkl, že kotletu zrovna nemusí mít uvnitř do růžova; u nás byla propečená.

Img_2783

Chřestový salát s vlašskými ořechy a medovou zálivkou zdobený jahodovo-smetanovou pěnou jsme neměli, při objednávce nás vizuálně nepřesvědčil. Chřest zde byl nasladko.

Img_2785

Ani nevím, kde přesně jsem si tato hovězí líčka s chřestem a šťouchanými brambory objednal. Na pohled to nebyl žádný zázrak, ale maso bylo skvělé – měkké, ale současně se nerozpadalo tak, jak to líčka ráda dělají. Mělo zvláštní šunkovou chuť.

Img_2786

Ze pstruha (snad punkevního) upraveného nakyselo ve stylu sleďů, jsem měl jen kousek. Byl to zajímavý, trošku snad i sladko-kyselý.

Img_2787

Potom začaly výhrady. Na stůl se dostal závin, ve kterém byl chřest úplně dřevnatý. Na Twitter ho vyfotil Petr.

V chřestu se strouhankou a máslem jsme také objevili neoškrábaná vlákna, ale nebylo to v takové míře. Horší bylo, že restaurace, jejíž jméno jsem zapomněl, zřejmě nedostatečně propláchla zelený chřest. Písek mezi zuby – a nebylo ho málo – nás ani trochu nepotěšil.

Img_2792

Při přebírání chřestu v trojobalu jsem podotkl, že salát vypadá dost unaveně. Odpověď byla odzbrojující: „No to jsou ty degustační porce“. Salát jsme nechali, křupavá strouhanka se ale ke chřestu hodila.

Img_2790

Zážitek z chřestového krému s krevetou a bez krevety tweetnul Michal Sänger.

Chřest se v Ivančicích také prodává, dovezený z Veľkých Levárov. Půl kila celých pazuchů stojí 45 Kč, v nabídce je ve dvou průměrech, kilo hlaviček přijde na 140 Kč. 

V jednom stánku vyráběli velmi dobré palačinky, doporučuji skořicovou náplň. Naproti je stánek se sýry a s masem ze zvláštního druhu maďarských prasat. O mangalici jsem slyšel poprvé a viditelně jsem nebyl sám, když mi pán ve frontě uvěřil, že to jsou prasata křížená s ovcí :-) Hodně mi pomohl obrázek srstnatých čuníků, který tam visel. Jen se na ně podívejte.

V průchodu se prodávaly velmi dobré dortíky. Z těch, které jsme si dali, nám chutnal hlavně Míša a Broskev.

Img_2798Img_2796

Nečekaně výživná byla ulička s víny. Řídil jsem, takže degustace proběhla jen čichem a při nákupu jsem dal na hodnocení ostatních. Zaujalo Vinařství Jan Plaček svým moštem ze svatovařineckého. Dva litry jsou už doma a k tomu tip, kde nakupovat další.

Img_2799Img_2795

Za zbylé tolary jsme koupili chřestové suši a koláček mochi plněný chřestem. Tomiovi by se asi protočily panenky, ale dobré to bylo. Chřest se do maki hodí možná víc než okurka. Ve velké rolce byla navíc slanina – jsem barbar, ale chutnalo mi to. Taky koláček překvapil, měl konzistenci kynutého těsta a nebyl vůbec přeslazený.

Img_2800

Shrnuto: byl to pěkný výlet, až na výjimky jsme si pochutnali, příště jedeme zase.

Posted in Uncategorized